Stejně stejný od narození k smrti

15. května 2018 v 17:04 | E. |  Poezie(?)
Zatnutá pěst v ústech.
Cítím krev?

Udusím se vzlykem,
že utopit se nemůžu
na čajové lžičce slz.

Oběsím se.
Na svém vlastním nádechu.
Na laně z květin,
které jsi mi dal.
Na kočičím ocase
z rezavého hedvábí.
Nebo na záložce
ze sbírky básní,
kterou jsi nevydal.

Je to přeci jedno.
Je jedno,
jaký konec přijde.
Bude stejně stejný
jako všechny ostatní.
Bude stejně stejný,
jako konec náš.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zlozana Zlozana | Web | 15. května 2018 v 17:31 | Reagovat

Z tohohle je mi neuvěřitelně smutno. Ale je to tak smutně krásný...

2 Niedojrzaly Niedojrzaly | 26. srpna 2018 v 0:36 | Reagovat

Měsíční svit. Jedna z nejkrásnějších melodií, co se dají zahrát na klavír. Člověk se u ní cítí napjatě, ale v určitých chvílích vypustí všechnu tu krásu. Omotá svět lehkou pavučinkou a pak zase zmizí.
Jinak, skvělá práce E. Věnuj se tomu víc. Zveřejňuj víc. A jednou vydej sbírku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama