Na sklonku

15. května 2018 v 17:07 | E. |  Poezie(?)
Večer ze dne
ukrajuje světlo.
Obloha se červená
- obnažená po obzor -
a plná rozpaků
svým ruměncem
zalévá všechno kolem.

Zavírá před světem oči
a stíny se derou z podchodů
a ze všech temných děr,
když už není,
kdo by se za ně styděl.
Za jejich ošklivost.
Za jejich krásu.


Obzor rudne rozpaky
nad množstvím jejich jmen
a množstvím našich tváří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 15. května 2018 v 18:32 | Reagovat

Kdesi v podchodu
zahlédl jsem tvou tvář
působila šťastně
venku pršelo, přímo lilo
usmál jsem se, ale
tvá tvář už zas byla ta tam.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 16. května 2018 v 19:28 | Reagovat

Sdílený ruměnec je přijatelnější.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama