Květen 2018

Na sklonku

15. května 2018 v 17:07 | E. |  Poezie(?)
Večer ze dne
ukrajuje světlo.
Obloha se červená
- obnažená po obzor -
a plná rozpaků
svým ruměncem
zalévá všechno kolem.

Zavírá před světem oči
a stíny se derou z podchodů
a ze všech temných děr,
když už není,
kdo by se za ně styděl.
Za jejich ošklivost.
Za jejich krásu.


Obzor rudne rozpaky
nad množstvím jejich jmen
a množstvím našich tváří.

Stejně stejný od narození k smrti

15. května 2018 v 17:04 | E. |  Poezie(?)
Zatnutá pěst v ústech.
Cítím krev?

Udusím se vzlykem,
že utopit se nemůžu
na čajové lžičce slz.

Oběsím se.
Na svém vlastním nádechu.
Na laně z květin,
které jsi mi dal.
Na kočičím ocase
z rezavého hedvábí.
Nebo na záložce
ze sbírky básní,
kterou jsi nevydal.

Je to přeci jedno.
Je jedno,
jaký konec přijde.
Bude stejně stejný
jako všechny ostatní.
Bude stejně stejný,
jako konec náš.