Leden 2016

Prasátka. Moc prasátek

13. ledna 2016 v 20:10 | E. |  Z deníku (p)savce
"Kde strávím Silvestr...? Kde strávím Silvestr?!!" dunělo mi lebkou osmadvacátého prosince, když jsem byla dotázána mou drahou máti. A Veršotepec bezradně skládal hlavu do dlaní.

K onomu dvacátému osmému dni měsíce dvanáctého jsem totiž už měla odkrouceno svých osmnáct let a rada starších se jednotně usnesla, že bych teda Silvestra mohla oslavit i mimo kruh rodinný. Ovšem, byla jsem tímto velkorysým gestem postavena před neuvěřitelné dilema - Kam se, proboha, vrtnu?!

Ne, že bych neměla z čeho vybírat - Veršotepá je na všech večírcích velice žádaná. Zejména pro výjimečnou schopnost vylít jakýkoli nápoj z libovolné nádoby na kterémkoli místě. Žádosti se tedy jen hrnuly, ale já, vedena moudrým hlasem ve své hlavě, který mi svědomitě připomínal, že jsem vlastně nespolečenský antropofob a nemám ráda lidi a vlastně ani Silvestr, jsem všechny pečlivě odmítala. Ovšem, díky četným dotazům, kterými mě okolí hojně častovalo, jsem nakonec podlehla tlaku a potřebě se socializovat a souhlasila, že se zúčastním novoroční oslavy na chatě své spolužačky, která se o akci vyjádřila jako o "poklidném posezení s přáteli…"
Mám tip do budoucna - nevěřte spolužačkám…
Jakože vůbec...
Vážně...

Když se totiž popíjí víno, je vše v naprostém pořádku. Bavíte se, jste ovínění, rozesmátí a hrajete na kytary, harmoniky, saxofony, akordeon a hromadu dalších rozbitých nástrojů, co jen na chatě naleznete. A dokonce nespolečenský Veršotepec se cítí šťastný a v relativním přislíbeném poklidu. Když ovšem do spoluslavících začnou padat panáky jako Němci do krytu, uvědomíte si, že je něco špatně. Zvlášť, pokud jste se na základně předchozích zkušeností rozhodli, že vám slivovice jednoduše dobře nedělá, takže ji pít nebudete! "No prostě ne, nebudu! Proč? Protože proto! Sakra...už..."

Postupně ztratíte chuť popíjet, když vidíte, jak nesmazatelný náskok ten destilovaný ovocný patok vytvořil mezi vašimi kolegy a vámi. A tak už jen sedíte a sledujete okolní dění se shovívavým úsměvem vyčerpaného rodiče trojčat postižených hyperkinetickou poruchou. Takže nevíte, máte-li se smát či plakat, když se Vás pokouší jeden z osazenstva představit "záchodové mouše Klementýnovi" a raději jeho družce pomáháte skládat dohromady rozbité brýle. Pěkně na hromádku. Ať z těch střepů optik taky něco má. Aspoň si slečna zapamatuje, že se polka nedá tančit na Michala Davida. Nebo alespoň ne v uzavřených prostorách.

Někdy kolem půlnoci (jen Bůh totiž ví, kolik je doopravdy hodin) se nakonec alespoň zúčastníte slavnostního "bouchnutí šampáňa" a jen se špetkou hořkého cynismu si vzpomenete na jednu humornou, avšak velice trefnou průpovídku z rádia, že "když vydržíte do půlnoci na Silvestra nepít, uvidíte prasátko. Spousty prasátek…"