Vyvrhel

15. května 2015 v 9:55 | E. |  Z deníku (p)savce
Potkala jsem démona.

Seděl na lavičce pod stromem, luštil křížovku a slunce mu dláždilo tmavou, vrásčitě prastarou pokožku hřejivými paprsky. Lipové listy za jeho zády ho pomlouvaly. Dost bázlivě a o to ošklivěji. Sypaly na jeho popelavě špinavé vlasy další popel a nadávky - pyl. A on si ničeho nevšímal. Jen se sám sobě občas uchechtnul nad jednoduchostí některé z otázek v křížovce z bulvárního týdeníku (takového toho za dvanáct korun), nebo se naopak zamračil. Legračně nakrčil čelo a prohloubil vrásky. Špinavě popelavé vlasy mu zacuchaně splývaly někam pod ramena. A byl potetovaný.


Celý jeho trup - hrudník, břicho a dokonce i paže byly pokryty obrazy, výjevy andělských postav. Ženské siluety. Všechny nahé, svůdné. Všechny okřídlené. Do jedné svaté, nevinné a zbavené studu.

Nemohla jsem od něj přes jeho ošklivost odtrhnout oči. Však o onu nelíbivou stránku vzhledu byl zajímavější. Chtěla jsem si ho vyfotit, ale pak jsem si uvědomila, že démona na fotografii nezachytím. Že to není možné. Litovala jsem toho. A pak jsem zakopla o výmol na chodníku. Sebrala jsem rovnováhu a tašku s nákupem a raději jsem utíkala. Rychle a daleko. A démon se za mnou díval a chraplavě se chechtal. Vylámané zuby - pomníky krásy. Pařáty na laciném papíru se sevřely v křeči. Pobavené. Srdce mi tlouklo jako splašené ještě sedm minut a šest vteřin...přibližně. Ještě, že jsem se mu nepodívala do očí.

Zpětně si uvědomuju, že vypadal docela obyčejně. Bezdomovec se špatně udělaným vězeňským bodyartem. Ale...já vím, že to byl anděl. Takový ten padlý, co se každodenně a s gustem ráchá v těch největších a nejsmradlavějších hovnech světa a užívá si to. A vy máte sto chutí ho obejmout a utišit, ale štítíte se ho natolik, že raději odvrátíte zrak, když se na vás usměje…

Všichni totiž máme strach, že by nás nakazil smůlou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | Web | 15. května 2015 v 16:46 | Reagovat

Ach. Je v nich kouzlo, že ano? Jsou to asi nejvíc lidé. Nejvíc vědí, jak to jde, když to nejde. Vždy se na to ptám sama sebe. Mnohem větší vůle do života než mám já. Já bych to takhle nuzně nedokázala. Krásně vyjádřené, od Tebe.

2 Akim Akim | E-mail | Web | 15. května 2015 v 16:50 | Reagovat

Krásně si popsala toho serafína. Úplně ho vidím, jak tam sedí pokryt tou tetovanou krásou, která halí jeho nevzhledné tělo. Patrně odhalil tvoji plachost a proto se tak smál. Ale stejně to musel být zvláštní pohled.

3 stuprum stuprum | Web | 17. května 2015 v 20:48 | Reagovat

Spatřila jsi někoho šíleného. Chtěl Tě využít!

4 Egoped Egoped | E-mail | Web | 20. května 2015 v 14:18 | Reagovat

Der weisse Engel! Nevím, jestli je to mnou nebo texty, ale znovu se mi dere na mysl další film. A otázka pro znalé zní: "Je to bezpečné?"...

5 tokmlhy tokmlhy | E-mail | Web | 24. května 2015 v 18:34 | Reagovat

Zdravím tě,
ráda bych ti nabídla možnost autorské spoluúčasti na připravovaném knižním projektu mé sestry. :)
Úkolem je napsat vyjádření jakéhokoliv rozsahu, žánru a jazykových prostředků na téma "nejhorší situace v mém životě a nejlepší cesta z ní ven". Doplňující fází projektu je zodpovězení dotazníku na téma, který se zabývá životními hodnotami.
V případě zájmu o bližší informace, prosím, kontaktuj mou sestru Kristýnu Kohoutovou na e-mail kristynakohoutova@email.cz, případně na facebook do zpráv na facebook.com/KristynaKohoutovaCZ.
S pozdravem,
Alexandra Kohoutová

6 Elis Elis | Web | 27. května 2015 v 0:09 | Reagovat

Zajímavý a podivný příběh, živě napsaný, moc hezké...

7 Egoped Egoped | E-mail | Web | 1. července 2015 v 11:22 | Reagovat

Tady je to nějaký mrtvý!

8 Egoped Egoped | E-mail | Web | 3. srpna 2015 v 22:24 | Reagovat

Pořád je to tady nějaký mrtvý!

9 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 4. listopadu 2015 v 9:33 | Reagovat

[8]:
I démon spí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama