Trnová koruna

5. května 2015 v 23:03 | E. |  Poezie(?)
Vlasy - větve ebenové.
Temné jak noc, co trávíš se samotou.
Měkké a mámivé objetí snové,
co blíže nepřijde. Oděna nahotou.

Své prsty vplétám do lnové hebkosti
černé jak křídla padlého anděla.
Mrzký a chladný svit úsečné striktnosti
se zaplétá s vášní uhlíků doběla

rozžhavených plamenem svíce.
Výslednou korunou hlavu ozdobí
mé dlaně, co nespatří více
krásnějších svítání, či ročních období.

Kolem mých kloubů, jak provázky loutek,
struny na harfě sličného Orfea.
Za nehty beznaděj - slzavá idea,
zničena. Zlomena, jak seschlý proutek.

Prsty mé hledají, co duši chybí.
Něžně vyprošťují z vln vlasů sny
a s půvabem je skládají - šupiny rybí
na Vánoce - v prosněné dny

prosluněné hvězdami.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 6. května 2015 v 11:01 | Reagovat

Má kolena přimkla se k zemi, to s úcty a obdivem ke slovům, kterými vládneš s hravostí tak dech beroucí. Tuhle mám totiž moc rád.

2 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 7. května 2015 v 12:02 | Reagovat

Vlásky symbolem jara :)) ...škoda té beznaději za nehty..

3 stuprum stuprum | Web | 9. května 2015 v 0:17 | Reagovat

Kolena, provázky! To je to, co má Akim rád. :D

4 Akim Akim | E-mail | Web | 9. května 2015 v 10:14 | Reagovat

[3]: Pšššt :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama