74° a zvedni hlavu.

12. dubna 2015 v 17:23 | E. |  Z deníku (p)savce
Všechno je o úhlu pohledu. Všechno je relativní. Einstein byl docela týpek, že?

Když se na to tak podíváme, člověk je vlastně rád, když smí zapadnout do uklidňujících stereotypů a rituálů. Rád snídá to stejné/podobné, a pokud možno, ve stejnou hodinu. Do práce/školy/jakéhokoliv jiného ústavu vyráží rád vždy v tu samou hodinu. (Nehleďme na to, že to má ve smlouvě s nadřízeným/rodiči (synonymum?..).) Z práce/školy/ústavu pak s úprkem uniká taktéž v tu samou hodinu/minutu (pozdravena budiž veřejná městská!), přičemž tento přesun již většinou nebývá podmíněn výkřiky svědomí ("Musíš! Musíš!"), ale chtění a až tělesné potřeby či pudu sebezáchovy a nutnosti zachování zbylého duševního zdraví pro hypotetické potomstvo. Ale nemáme tu jen zaměstnání a jiné nepochopitelné povinnosti. Třeba potřeba jít si zaběhat/do posilovny, popřípadě na pivo nebo do Mekáče, to už záleží na preferencích dané osoby, že ano. Ale někteří si seřizují podle hodinek či kalendáře i koitus či potřebu vylučování! A tady, přátelé, končí veškerá legrace! Tohle začíná zavánět nudou, šedí a smogem. Fuj.


Jako správný mimozemšťan však nasazuji mimikry a činím infiltraci. Celých těch strašně moc předlouhých let, co tu žiji. A tak se každé ráno, jako součást stádečka ovčanů, vydávám ve stejný čas na stejný autobus a se stejným znechucením a i (většinou) stejnými nadávkami rezonujícími v mém (neuro)craniu zapadám do stejného ústavu (pro duševně choré, hihi). Ale ani jakožto maskování využívající pozorovatel (oficiálně děkuji své matce za to, čemu mě naučila) nejsem schopna se psychicky vyrovnat s myšlenkou šedí zapáchajících zvyků, rituálů,...vždyť to znáte. Snad proto jsem se toliko vyděsila, když jsem si uvědomila, že šíleně ošklivě deštivá svoje mimikry předvádí tak dokonale, že přesvěčuje o své normálnosti, všednosti, šedosti a zatuchlosti i mne samotnou! Šok! Pak přiběhlo zběsilé stádo otázek a myšlenek, které mě přišpendlily k zemi a přehrnuly se přese mě jako velká voda. Nakonec pak zůstala jen jedna. Ta nejrozumnější. "Co s tím dělat?" Jak tomu tak bývá, Veršotepec se hluboce, hloubavě a zpytavě zamyslel a sestavil si seznam, který nazval: "Hnutí za probuzení odvahy ku plnění náhlých nápadů aneb Jak být ještě méně normální než teď". Tak pečlivý Veršotepec je!:

  1. Po dosáhnutí správného (rozuměj legálního) věku vyrazí na vlak a týden ani on sám nebude vědět, kde se nachází. ("Vivat české/zahraniční vlakové dráhy!")
  2. Po dosáhnutí správného věku si pořídí papíry na motorku (všech tvarů, velikostí i rychlostí)
  3. Vzápětí (po dosáhnutí dostatečné napěchovanosti peněženky) si zakoupí motorku (tu nejkrásnější, největší, nejrychlejší)
  4. Procestuje na té bestii celou Evropu.
  5. Když jej vyrazí ze školy, tak i Asii.
  6. Když to stihne, tak i ostatní kontinenty.
  7. Do třiceti si na ní (té motorce) úspěšně srazí vaz! (Pokud možno bezbolestně, rychle a bez možnosti být zachráněn a posazen na kolečkové křeslo.) A to vše, aby nehrozilo zabřednutí do zvyků ve starším věku, kdy síly i chuť odolávat opadají.

Ano, chápu skutečnost, že známý zápach domova/vašeho plyšáka/vonné tyčinky/nohou vaše bratra/toho všeho dohromady je jaksi...uklidňující. Ale to, že fakt, že na vás vždy v sedm hodin večer (přesně!) čeká připravená večeře může někdo shledávat příjemným a milým, upřímně nechápu. Myslím, že v mém slovníku má výraz "příjemný" ve vztahu k této situaci ekvivalent "děsivý". Tedy - je to sice můj subjektivní názor, ale...asi raději budu o hladu. Někde na cestě mezi Paříží a Granadou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 13. dubna 2015 v 2:27 | Reagovat

Tvé neurocranium je delší dobu předmětem mého obdivu. :D

2 Akim Akim | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 10:00 | Reagovat

Co ten bod číslo 7? Ty mi chceš vážně nahnat strach, viď? :-)

3 Veršotepá Veršotepá | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 10:17 | Reagovat

[2]: Ne nijak zásadně, lycantrope. Jen konečně končím s nudou. Pro klid duše destrukcí těla.

4 Akim Akim | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 10:24 | Reagovat

[3]: To chápu, nuda je záhubou lidství.

5 Ellaria Ellaria | Web | 13. dubna 2015 v 23:22 | Reagovat

Touha opustit všechno známé (bezpečené), hodit to za hlavu a vydat se pryč, daleko... A zažít spousty věcí. Jenže kdo se k tomu skutečně odhodlá?

A co se týká tvého dotazu/komentáře u mě na blogu, co k tomu říct; pokud si někdo chce vyzkoušet sebevraždu nebo se sebepoškozovat z čiré zvědavosti, pak nevím co říct - "jen do toho" není vhodná formulace. A popravdě jsem nikdy nikoho takového nepotkala, kdo by si chtěl ze zvědavosti ublížit? Všechny tyhle projevy jsou pro mě spíš zoufalými výkřiky nešťastné duše než průzkumem neznáma.

6 Veršotepá Veršotepá | E-mail | Web | 13. dubna 2015 v 23:45 | Reagovat

[5]: Člověk odvážný a chtivý. Tak takový má šanci.

Nepotkala? Zvláštní. Toliko se jich toulá po planetě. Země je jimi přímo zamořena! Osobami fascinovanými bolestí...a nejen jí. Krev neteče jen z bolesti, ale i pro bolest.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama